úterý 27. září 2011

Recenze - Čísla: Na útěku

Anotace:
Jem už od malička vidí v očích lidí čísla. Co ta čísla vlastně znamenají, pochopí v den matčiny smrti – jsou to data, dny, kdy lidé, kterým se dívá do očí, zemřou.
Život je pro Jem těžký, dokud nepotká kluka, kterému říkají Pavouk. Svět je náhle mnohem krásnější.
Ale cestou do Londýna Jem pozná, že se blíží veliké neštěstí, které navždy otřese jejich životy…
Od chvíle, kdy zemřela její matka, Jem věděla o číslech. Věděla o nich už mnohem dřív, vlastně odmalička. Když se podívala někomu do očí, registrovala v nich číslo. Ale jeho význam zjistila v den, kdy její matka zemřela na předávkování drogami. Číslo znamenalo datum úmrtí.
Jem prožívala těžké dětství. Stěhovala se od jedné pěstounky k druhé a všude si připadala jako cizinec. Nejraději se toulala sama a tak tomu bylo i v okamžiku, kdy potkává kluka, jemuž přezdívají Pavouk. Náhodné setkání jí změní život. Nachází někoho opravdu blízkého a svět se rázem stává snesitelnější. Společně se potulují kolem jednoho z londýnských kanálů, klábosí o všem možném a pomalu se sbližují. Na jednom z výletů do města se stanou svědky tragického neštěstí, které Jem předem předpoví. Oni sami katastrofě uniknou, ale ta je jen začátkem událostí, které navždy otřesou jejich životy.

Nakladatelství: Egmont
Počet stran: 320
Vazba: Měkká
Datum vydání: 2011

Život není lehký, je to boj:
Přesně o tomhle tato kniha je. Nepopisovala žádnou idylku, dva se seznámí, zamilují se do sebe a žijí spolu šťastně až do smrti. Ukazuje pravý opak. Popisuje prostředí dá se říct problémové mládeže, teenageři, kteří to neměli v životě jednoduché, potýkali se s různými problémy ať už svou vinou, nebo vinou někoho jiného a to se na nich podepsalo. Jsou to ovšem také lidi, kteří cítí bolest, lásku, zklamání a ne vždy jsou tak drsní, jak se dělají.

   Jem:
Na první pohled se zdá, že Jem je obyčejná problémová patnáctiletá holka, ale není tomu tak. Je jiná než ostatní, vidí čísla. Ovšem nejsou to jen tak ledajaké čísla, jsou to data úmrtí. Stačí, aby se lidem podívala do očí a okamžitě vidí jejich datum úmrtí. Tyto čísla viděla už jako malá, ale na to, co znamenají přišla teprve v den smrti své matky.
Život Jem není vůbec jednoduchý. Matka jí zemřela na předávkování drogami, poté šla z jedné rodiny do druhé a přičtěte k tomu její schopnost, tak se není čemu divit, že je jaká je.

Pavouk:
Nejlepší přítel Jem. Jeho život je podobný tomu, který vede Jem. Žije se svou, jak jí říká babkou. Není to ale žádná idylická rodinka.
Pavouk je svým způsobem úžasná osobnost. Je hodně hyperaktivní, chvíli neposedí, je taky veselý, někdy i bezstarostný a snaží se za každou cenu uskutečnit své plány.
Jeho postavu jsem si oblíbila. Už od začátku mi byl sympatický. To jak bránil Jem. Ano, možná patřil k problémové mládeži, ale v srdci byl hodný a milý.

Jiní:
Vztah mezi Jem a Pavoukem se mi líbil. Byl takový jiný. Potkaly se dvě ztracené existence a postupem času se do sebe zamilovali. Ale nebyl to je tak ledajaký vztah. Protože, co by jste dělali vy, kdyby jste věděli přesné datum smrti vašeho milovaného? A přesně s tímhle se Jem musela potýkat. Navíc Jem není typ holky, která by měla ráda sladké řečičky a pochvaly. Vztah s Pavoukem ji ale začíná trochu měnit.

Na útěku:
Jak už jsem psala, život Jem není kvůli číslům co vidí vůbec jednoduchý, ale jednoho dne jí tato schopnost zachránila život. Když se byli s Pavoukem podívat u London eye, Jem uviděla u mnoha lidí stejné datum smrti. A tak s Pavoukem utekli a z dálky zahlédli, jak London eye vybouchlo. V televizi poté viděli, že policie pátrá po tvou teenagerech, kteřé utekli těsně před výbuchem. Zlekli se, že půjdou do vězení a tak utekli. Pár dní se protloukali jak nejlépe mohli. Já osobně si myslím, že úplně zbytečně, zbytečně si nadělali další problémy. Ale oni to viděli jako jako jediné východisko. Kdo by totiž věřil dětem, jako jsou oni? Policie by si z nich udělala obětní beránky.

   Kniha:
Celkově mi kniha přišla velice čtivá a zajímavá. Pořád se něco dělo. Autorka nerozepisovala každou zbytečnost. Jediné, co mi trochu vadilo byl nespisovný jazyk, kterým byla kniha psaná. Postupně jsem si na to ale zvykla a musím uznat, že k prostředí kterému se příběh odehrává tato mluva patří.








Hodnocení: 

Tímto bych také chtěla moc poděkovat nakladatelství Egmont za poskytnutí recenzního výtisku.

Žádné komentáře:

Okomentovat